Název

Naši členové KČP byli na Rudém náměstí… Nesmrtelný pluk

Popis

Nápad jít do průvodu s podobiznami příbuzných, kteří bojovali ve Velké vlastenecké válce, se zrodil v roce 2012 v Tomsku . Za krátkou dobu se akce bleskově rozšířila prakticky po celém světě, také u nás např. v Praze, Brně, Ostravě, K. Varech a Teplicích.

V letošním roce byl 9. května na Rudém náměstí zastoupen i Klub českého pohraničí. Stalo se tak díky představiteli ministerstva obrany Ruské federace pro memoriální práci v ČR 1. tajemníkovi velvyslanectví Ruské federace v ČR p. V.V. Konnovi. Oslovil mě s nabídkou účasti na této patriotické akci s tím, že se na mě obrátí organizační štáb v Moskvě a dohodneme podrobnosti. Vše se seběhlo velice rychle – nejdříve mailem přišel dotazník pro zahraniční účastníky s upřesněním termínu zajištění letenky. Po několika mailech a telefonátech jsem se náhle objevil na letišti Šeremeťjevo, kde jsem se k své velké radosti, sešel s dalšími pozvanými z naší země – bylo nás 5. Následoval transfer do luxusního hotelu v centru Moskvy, ubytování a seznámení s programem.

Ještě toho dne odpoledne jsme autobusem přejeli na Výstavu úspěchů národního hospodářství, kde jsme se v jednom z pavilónů seznámili s expozicí věnované počátkům ruského státu. Mladý průvodce byl velmi erudovaný a po celou dobu se omlouval za časový deficit. Po prohlídce totiž následovalo promítání filmu Sobibor. A pak zpět na hotel, kde jsme se u večeře začali blíže seznamovat s dalšími účastníky. V rámci individuálního programu se část české delegace vydala na prohlídku města.

Mezi námi byl i pan Vladimír Winter, který jako mladý chlapec začínal válku u Stalingradu a pak se Svobodovou armádou přišel do Čech, odkud jeho rodina před válkou odešla pomáhat budovat Sovětský svaz. Jeho zážitky by vydaly na celou knihu! On se přímo jako host zúčastnil vojenské přehlídky na Rudém náměstí. My ostatní jsme si zatím v recepci hotelu vyzvedávali transparenty s fotografiemi účastníků Velké vlastenecké války. Já jsem nesl fotografii maminky svého přítele, člena ašské organizace KČP plk. Stěpanova, která bojovala jako radistka na člunech-lovcích na Karelské frontě. Moji kozáckou uniformu kromě vyznamenání KČP a dalších krášlil ještě slavností opasek Ruské armády, se kterým se Aleksandr Petrovič zúčastnil 3x přehlídky na Rudém náměstí jako velitel oceňované Omské brigády vojsk ministerstva vnitra. Na první pohled upoutali účastníci z Polska v uniformách Polské lidové armády, kde dosáhli vysokých hodností. Francouzi nesli portréty svých rodinných příslušníků, bojovníků leteckého pluku Normandie-Němen. Mnoho hostů bylo též z bývalé Jugoslávie, především ze Srbska, ale i z Izraele, Kanady a dalších zemí.

Ale to už jsme se stali součástí jedné obrovské lidské řeky, do jejíhož středu nás zavedli mladí dobrovolníci mající na starost naši skupinu asi 15 lidí, posádky jednoho malého autobusu. Další dobrovolníci rozdávali účastníkům květiny ke zkrášlení fotografií i vodu k občerstvení. Přenos zajišťovalo několik televizních štábů a přímý přenos probíhal na velkoplošných obrazovkách po trase pochodu. Když jsme se teprve blížili k Rudému náměstí, organizátoři hlásili 800 000 účastníků, ve večerních zprávách bylo ohlášeno 1,5 mil. /na našem internetu okolo milionu/. Čísla nejsou rozhodující, atmosféra jen těžko popsatelná. Mnoho účastníků bylo v dobových uniformách, zpívali se písně té doby, spontánně se zastavovali a hovořili spolu. Pozornost vzbuzovala naše řeč – lidé se zastavovali a ptali, odkud jsme. Při té příležitosti jsem mnohokrát informoval o KČP a náplni jeho činnosti. Krátce jsem pohovořil i se skupinou pohraničníků-veteránů Ruské federace, kteří si vzali vizitku. Snad to bylo setkání první a ne poslední.
Večer jsme v hotelu byli pozváni na jeho střechu ke sledování slavnostního ohňostroje. Už samotný pohled na večerní Moskvu z výšky 33 pater byl úchvatný. Úderem 22.00 hod. se nebe nad městem rozzářilo mnohobarevnou světelnou kaskádou. Kromě „velkého“ byly odpalovány menší ohňostroje, kam jen oko dohlédlo. Následovala slavnostní večeře a ještě jedno překvapení na následující den – ve Společenském sále Státní dumy Ruské federace se konala mezinárodní konference věnovaná patriotické práci, na kterou jsme byli pozváni. Jednání řídila vedoucí odboru pro patriotickou práci a výchovu mládeže Státní dumy, vystoupila veteránka bitvy u Stalingradu a další hosté. Pozornost vzbudila slova o překrucování dějin v Polsku, na Ukrajině a v Litvě. Princ Bourbon-parmský ocenil roli Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce a přidal osobní vzpomínky na boj s Němci, kdy jim neumožnil využívat pozemky ve svém vlastnictví. Aplaus vzbudilo vystoupení syrského delegáta. Ten hovořil o tom, že před časem byl zapřisáhlým antikomunistou. Nyní děkuje Rusku a prezidentu Putinovi za angažmá v konfliktu na Středním východě, neboť to je zárukou existence jeho země jako samostatného státu.

O přestávce pokračovala neformální setkání a výměna kontaktů. Byla diskutována možnost uvedení výstavy umělců z Oděsy věnovaná tématice války v Praze nebo Bratislavě. Velmi plodné bylo jednání s vedoucím polské delegace. Uvedl, že v zemi neexistuje samostatná organizace pohraničníků-veteránů. Projevil velký zájem o navázání kontaktů s KČP a pozval mě spolu s plk. Stěpanovem na setkání ve Varšavě.

Pak už následovalo rozloučení a odjezd na letiště…..

Valeriji Vasiljeviči, děkuji Vám za nezapomenutelný zážitek, který mě bude provázet celým dalším životem. Jsem rád, že účastníci akci využili i k navázání kontaktů a diskusi o možnostech setkávání a spolupráce.

Text: Zdeněk Dragoun
Korekce: JH
Foto: Alexander Stěpanov, Zdeněk Dragoun, Roman Janas

Nastavení