Název

Dnešního dne jsme uctili památku padlého pohraničníka při OSH svob. Františka Vaculi a letců...

Popis

Dnešního dne 10. dubna 2015 ve 14,00 hodin jsme u pomníku svob. PS Františka Vaculi uctili jeho památku položením květin a připomenutím si okolností jeho úmrtí. Po zahájení aktu, kterého byli přítomni mj. také člen Národní rady KČP Štěpán Drapák, čestný předseda ašské sekce OSK při KČP mjr. PS v.v. Václav Veselý, člen krajského zastupitelstva kraje Karlovy Vary pplk. PS v.v. Václav Sloup jsme vyslechli čsl. státní hymnu a následně stručně přivítal přítomné mjr. PS v.v. Milan Paučo (předseda ašské sekce OSH) a pak se ujal slova mjr. PS v.v. Antonín Juříček, který nás přítomné informoval podrobně o okolnostech, za kterých přišel zákeřnou smrtí o život náš pohraničník František Vacula.
Toho osudného dne 10.4.1956 byl velitel hlídky František Vacula ve službě s voj. Chalupníkem, který při výkonu služby za ženijně-technickým zabezpečením na stanovišti odpoutal pozornost velitele hlídky Františka Vaculy a v nestřeženém okamžiku se svou puškou vz. 52 zastřelil zezadu svého velitele a následně utekl do západního Německa. Zde vojenský sběh podlehl svým psychickým problémům, které ho provázely v následných letech života na Západě jako důsledek výčitek svědomí.
Důstojný akt umocnilo krásné slunné počasí a přátelské ovzduší přítomných bývalých ochránců hranic a členů KČP.
Po té jsme se všichni přítomní přesunuli severovýchodně od Hranic k památníku sedmi britských letců sestřelených v bombardéru na konci 2. světové války 5. 3. 1945, abychom i zde uctili památku padlých hrdinů. Také zde nás o okolnostech jejich úmrtí informoval Tonda Juříček tak, jak se dozvěděl z dostupných zdrojů:

Malý pomník ve Farském lese je vzpomínkou na posádku zříceného anglického bombardéru z konce 2. světové války.

Britský bombardér tu havaroval v noci 5. 3. 1945. AVROLANCASTER B.MK.I sériového číslo PB 872 s kódovým označení P4­X 153. bombardovací squadrony.

Byl zasažen po náletu na Chemnitz, když se otáčel nad Krušnými horami. Bombardér byl starý přesně 3 měsíce, za sebou měl teprve 15 operací. Po technické stránce byl bez problémů.
Příčinou zřícení bylo nevlídné mrazivé počasí, možná nezkušenost pilotů (teprve šestý vzlet), ale hlavně
zásah od německého dělostřelectva. Ze základny ve Scamptonu vzlétli v 16:40.

Ve 22:30 se rozléhají nad Hranicemi sirény, divné zvuky a jde vidět ohnivá záře. Ráno 6. března 1945 se všichni dozvídají, že jde o letadlo RAF a že nikdo nepřežil.

Okolnosti samotného dopadu a momenty při něm jsou neznámé, rozporuplné a tajemné. Letoun se rozpadal nad městem, ocas letadla skončil na poli u Růžového údolí, kde spatřili utíkajícího letce. Když ho našli, byl mrtvý pod skálou v Růžovém údolí.

Přežil tedy někdo? Mohli být případní zranění ošetřeni? Výpovědi svědků se liší. Jasné však je, že zpět na základnu přišel po dlouhém čekání smutný vzkaz "Nothing heard since take off". V troskách bombardéru byla nalezena těla všech sedmi členů posádky.
Jednalo se o velitele letounu F/O WilliamaBaileye (21 let),
palubního mechanika J. Howarda (31 let),
navigátora F/O R.G.D. Adlama (24 let),
bombometčíka F/O E. J. S. Morrise (22 let),
radistu/střelce J. Dixona (24 let),
střelce W. Simpsona (20 let)
a střelce W. P. Meechana (20 let),
všichni jsou dnes pohřbeni na Olšanském hřbitově v Praze."

Dva členové posádky byůi zaklíněni ve zmrzlé zemi, znetvořeni ohořením a měli na sobě padáky. Jeden člen posádky se snažil vyskočit, nestačil se mu otevřít padák. Další leží mrtví okolo nebo v troskách. Na poli, ve směru na Adorf, leží ocas letadla, ve kterém je další mrtvý muž (na sobě měl světle žluté oblečení). Největší záhadou je ale mrtvý muž v lomu v Růžovém údolí. Svědci vypovídají, že tento letec přežil, viděli ho utíkat směrem Růžové údolí. Pak ho nachází mrtvého. Mohl přežít nebo ne?

Hrdinové byli pohřbeni v rohu hřbitova bez větší identifikace. 3. září 1947 proběhla na příkaz britského letectva exhumace a přemístění na Olšanský hřbitov v Praze.

Aleš Kučera se synem se o historii zřícení letounu zajímali od 80. let. Oba pomníky byly odhaleny 18. dubna 1991 na 46. výročí osvobození Hranic.

Všichni přítomní ocenili velmi přínosné vystoupení Toníka Juříčka. Společně jsme se shodli na velmi zdařilém počinu nás všech z Klubu českého pohraničí u obou pomníků na Ašsku.

Rozloučili jsme se za slunného krásného odpoledne a všichni jsme měli velmi dobrý pocit z dobře prožitého pátečního odpoledne.

Text: Jaroslav Horák a Aleš Kučera
Foto: Jaroslav Horák, Milan Paučo, Jiří Dařena

Nastavení