Název

9.4.2018 - uctění památky v Pastvinách a v Hranicích u Farského lesa...

Popis

V pondělí 9.4.2018 krátce po poledni se sešli v nejsevernějším cípu Ašského výběžku v areálu bývalé pohraniční roty Pastviny členové a sympatizanti KČP z Hranic, Aše, Františkových Lázní a z Chebu u pomníku svob. Vaculy, aby vzpomněli na jeho smutný příběh velitele hlídky PS ve službě za trasou ŽTZ. Pietní akt byl zahájen za zvuku České a Slovenské státní hymny.

"František Vacula pocházel z Bezuchova, okres Přerov, narodil se v roce 1934 a byl vyučeným strojním zámečníkem. V listopadu roku 1954 nastoupil základní vojenskou službu u 5. pohraniční brigády Cheb a po výcviku sloužil u její 3. roty prvního praporu. V roce 1956 byl povýšen na svobodníka a byl vysílán do dvojčlenné hlídky PS jako její velitel.

Jako druhý člen hlídky s ním byl, jako obvykle, vysílán vojín Miloslav Chalupník, narozený v roce 1935 v Podešíně, okres Žďár nad Sázavou, vyučený zedník. Oba vojáci byli považování za kádrově ideální pohraničníky.

Na poslední osudnou hlídku byli oba vysláni 10. dubna 1956. Měli za úkol dojít k zátarasu, projít jím vraty do vnějšího úseku a hlídkovat na vnější straně zátarasu. V určenou dobu se měli vrátit k vratům, opět je odemknout a setkat se tu se střídající hlídkou. Té měl Vacula předat klíče a vrátit se spolu s Chalupníkem na rotu. Za zátarasem měli být od 9 do 13 hodin.

Ještě v 11 hodin se Chalupník spojil telefonem s dozorčím roty a nic nenaznačovalo, že dojde k mimořádné situaci. Tak byla, jako obvykle, vyslána další hlídka, která je měla vystřídat. Avšak u vrat zátarasu v určenou hodinu čekala marně. Po chvíli čekání oba členové další hlídky přelezli zátaras (vyznali se) s tím, že kamarádům půjdou naproti. Ovšem po chvíli zahlédli ležící postavu, ve které pak poznali svobodníka Vaculu, který už nejevil známky života. Tělo leželo pouhých 12 metrů od státní hranice.

Povolali proto posilu z roty, která se záhy dostavila. Členové hlídky mezitím hledali vojína Chalupníka a podle stop bylo zřejmé, že zamířil na německou stranu hranice. Smrt svobodníka Vaculy se začala vyšetřovat jako vražda zběhem jak na naší české straně, tak i německou Grenzpolizei, které česká strana předala důkazní materiál.

Pitva těla svobodníka Františka Vaculy prokázala, že byl zastřelen ze samonabíjecí pušky vzor 52, československou municí a nikoliv ze své pušky. Střelec pálil z blízkosti do zad, střela prošla páteří i srdcem a Vacula musel být okamžitě mrtev.

Na rozdíl od jiných případů je pozoruhodné, že západoněmecká justice se tentokrát chovala nekompromisně. Chalupník byl obžalován z vraždy a byl odsouzen k 10 letům vězení, což byla horní hranice trestní sazby... "

Těmito slovy přiblížil bývalý velitel této roty mjr. PS v.v. Antonín Juříček okolnosti, jak přišel o život svob. Vacula při výkonu služby k OSH. S hlubokou úctou byly položeny k pomníku našeho hrdiny květiny. S poděkováním všem účastníkům aktu ukončil pietní akt předseda MO KČP Aš mjr. PS v.v. Milan Paučo.

Následně vyzval přítomné k přesunu do Farského lesa v nedalekém městě Hranice, kde pokračovalo naše pietní vzpomínání u památníku 7 britských letců.
Také zde přiblížil Antonín Juříček blíže to, co se tehdy stalo: "Letoun zde ztroskotal 5. března roku 1943. Zasáhla ho palba německého protiletadlového dělostřelectva po jeho náletu na Saskou Kamenici Chemnitz. Stalo se to, zrovna když se otáčel nad Krušnými horami. Posádka bombardéru čítala sedm členů. Nejdříve se rozhodli nouzově přistát, ale při nočním přistání v neznámém terénu se Lancaster roztříštil o zem. Dle vyprávění očité svědkyně nebyli hned všichni mrtví, ale poraněné údajně dobili německé ženy s vidlemi z nedalekého statku."

Také zde jsme všichni pietní chvilkou ticha a položením květin a zapálením svíček u pomníku uctili jejich památku.

Pak nás již čekalo přesunutí do příjemného klubového prostředí a společné přátelské posezení s besedou a malým občerstvením přímo v Hranicích.

Za dobře připravenou akci patří uznání především Tondovi Juříčkovi a Milanovi Paučovi z Hranic.

Text: Jarda Horák
Foto: Milan Paučo

Nastavení